Psaní blogu..

26. prosince 2013 v 13:06 | prozatím beze jména |  Věnováno čtenářům
Tákže, teď, když jsem se krásně vypsala ze svých problémů, je mi hned o stupeň lépe, můžu říct, že jsem nepsala už tak rok. Ehm, jo, tak nějak rok tomu bude. Páni, to je hodně dlouhá doba. Je pravda, že teď, o parádních vánočních prázdninách, kdy prostě můžu jenom ležet v posteli a nic neřešit, mám spoustu času a rozhodla jsem se ho využít k vrácení se ke psaní. Možná napíšu zase nějaký totálně trapácký příběh, povídku nebo až přeslazeně romantický román.
Každopádně taky by nebylo úplně od věci začít s povinnou četbou, kterou máme mít zpracovanou ve formě maturitního portofolia a odevzdanou hned druhý týden v lednu. Antická literatura mi moc nic neříká, takže to pro mě bude totální utrpení, nebude mě to bavit, nepochopím děj a nakonec si všechno najdu na internetu a jenom to přepíšu vlastími slovy, ostatně jako je tomu vždycky u takových prací. Fakt nevím, proč nám takhle těžká díla zadávají v prvním ročníku střední školy, kdy nemůžeme absolutně porozumět jazyku tehdejší doby. Někteří lidé nejsou schopni tomu rozumět ani na vysoké škole, co jsem tak zaslechla. Ale tak s rozhodnutím vedení školy nic moc nenadělám a nezbývá mi, než to všechno přetrpět a snažit se dostat z dosavadního portfolia aspoň dvojku.
Taky bych možná mohla zkouknout všechny díly mého snad nejoblíbenějšího seriálu, Gossip Girl, vzít si latté do postele a prostě si užít zbytečky vánoční nálady.
Tak či tak, v psaní blogu hodlám vytrvat a budu se snažit to nevzdat ani přes školní rok, kdy se na mě zrovna neusměje štěstí a nejsou mi seslány nějaké ty prázdniny :D.
 

This is what 'the life' means

26. prosince 2013 v 12:54 | prozatím beze jména |  Diary:)
Nemyslím si, že bych udělala něco špatně, ba naopak. Udělala jsem to, co jsem prostě uznala v danou chvíli za nejvhodnější řešení, ale ani tak to asi nebylo správně. Říkám si, že bych se prostě měla přestat snažit nejspíš, že stejně je naprosto beze smyslu napsat někomu sloh, který obsahuje všechny mé pocity, myšlenky, možná dávné city? Stejně všechno to snažení nakonec přijde na zmar a skončí to tak, že jsem ta špatná já. Ano, jen všichni do mě! Opravdu nemám ponětí, čím jsem člověka, na kterém mi záleželo skoro nejvíc na světě, mohla natolik naštvat, aby mi vyčetl celou mou minulost. Lidé si prostě procházejí dobrými, ale i špatnými událostmi a ty tvoří jeho historii a pokud mi je dobře známo, historie se nedá změnit a už vůbec ne smazat. Ano jsem člověk a být člověkem neznamená jenom sedět doma na posteli a pozorovat zeď, možná sem tam mihotavé světýlko projíždějícího auta z ulice "tam venku". Být člověkem znamená jít ven a začít si tvořit svůj příběh a jestli se nemýlím, tak každý příběh musí mít nějakou minulost i nějakou budoucnost, když na něj pohlédnete z přítomnosti. Takže opravdu se omlouvám všem, kteří prostě nedokáží unést, že jsem člověk, který si chce tvořit svůj příběh a tím pádem tedy nějakou minulost opravdu má. Jo, udělala jsem hodně špatných věcí ve své minulosti, ale opravdu bych si ráda přečetla někdy jedno jediné jméno jedné jediné osoby, která kdy v životě neudělala chybu, které by potom litovala. Tak to sorry, ale lidi nejsou bezchybné bytosti, to opravdu ne.
Samozřejmě, že není mým záměrem prostě jít a říct "jsem člověk, mám právo chybovat!" a dělat jednu chybu za druhou bez jakéhokoliv projevu omluvy, to ne, jen mě neustále udivuje ta nespravedlnost od lidí, na kterých nám záleží nejvíc. Vy se snažíte, uděláte první poslední a nakonec z toho vyjdete jako někdo, komu byly vyčteny veškeré jeho chyby a nedostatky. Ale tak asi bych si prostě měla zvykat, jak by mi řekl snad každý dospělý; This is what 'the life' means.

Kam dál

Reklama
Quam bene vivas refert, non quamdiu. (Záleží na tom, jak dobře žiješ, nikoliv jak dlouho.) - Seneca